Pořízení štěněte

Pořízení štěněte… 

• Na téma pořízení štěněte už byly napsány stovky, nebo možná tisíce článků… Přesto je to ale téma stále aktuální a mnoho lidí by si základní věci mělo stále připomínat. Vždyť si přece nepořizujeme novou pračku, ledničku nebo mobilní telefon, ale parťáka a přítele na příštích deset až dvacet let.

  Číslo 1 – opravdu chceme psa?

  Ano, zdá se to jako zbytečná otázka, ale přitom to tak vůbec není. Před pořízením štěňátka je nezbytně nutné, aby s tím souhlasila celá rodina! Je krásné, když chce dítko roztomilé štěňátko, ale je potřeba uvážit, zda je dítko schopné a ochotné se o ono roztomilé štěňátko starat v zimě, v létě, při škole i o prázdninách… A nejen to – rodiče musí být v otázce pořízení štěněte maximálně za jedno – vždyť to budou oni, kdo bude štěně venčit a krmit, když dítko nebude moci nebo chtít. Budou to právě rodiče, kteří budou pejska celý jeho život financovat – a to není jen pořízení pejska, ale také krmení, pravidelná veterinární péče, případné nemoci, pojištění psa, výbava psa a mnoho dalšího. Dále je zapotřebí uvážit podmínky a prostory, která pro držení psa máte. Tak tedy – opravdu chcete psa?

  Číslo 2 – jaké plemeno je pro nás vhodné?

  Pokud jste si jistí, že štěňátko opravdu chcete, musíte si ujasnit, co vám má ze štěňátka vyrůst. Je přece jen rozdíl, pokud někdo vlastní čivavku, ohaře a nebo třeba mastifa. Je zapotřebí uvážit vaše fyzické, psychické i finanční možnosti a podle toho se rozhodnout, jakého psího přítele si pořídíte. Aktivní sportovec by jistě neocenil vlastnictví téměř stokilového mastifa, stejně tak babička v důchodu by byla nešťastná s hyperaktivním maďarským ohařem. Samotná žena by si jako hlídače neměla pořizovat pudla a stejně tak obrovská rodina se spoustou návštěv by neměla vlastnit filu. Ale i ta čivavka a jiná malá plemena mají svá specifika – nejsou to pejsci vhodní do rodin s malými dětmi, které mohou dvoukilovému pejskovi nechtěně ublížit. Dále je zapotřebí si uvědomit, jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti se psy a tomu přizpůsobit další výběr. Naprostý začátečník by mohl mít problémy například s ruskými pasteveckými plemeny (středoasijský pastevecký pes, kavkazský ovčák, moskevský strážní pes), filou, bloodhoundem, rhódezským ridgebackem a dalšími, neboť jsou to plemena velmi specifická, vyžadující tak trochu jiný přístup a zkušeného nebo velmi talentovaného psovoda. Také ale extrémně učenlivá plemena typu border kolie či australského ovčáka nejsou pro začínajícího psovoda ideální – takoví psi potřebují stále a systematické zaměstnání, jinak se zabaví sami… Obecně se pro začínající psovody doporučují plemena jako je například německý ovčák, pudl, čivava, belgičtí ovčáci tervueren a groenendael a další. Člověk, který chce psa na všestrannou sportovní kynologii sáhne po plemenech jako je německý ovčák, malinois, rotvajler, dobrman a velký knírač.

  Číslo 3 – kam si pro štěně pojedeme?

  Pokud jste si již ujasnili, že pejska opravdu chcete a vybrali jste podle nejlepšího svědomí to pravé plemeno pro vás, čeká vás výběr chovatele. DŮRAZNĚ VÁS ODRAZUJEME OD KOUPĚ ŠTĚNĚTE BEZ PRŮKAZU PŮVODU!!! I když i z takových pejsků vyrostou většinou přátelé a parťáci, ve většině případů vám ze štěňátka bez PP vyroste pes jen zdánlivě podobný vašemu vybranému plemeni. Navíc vám nikdo nezaručí, že pejsek bude zdravý, protože „chov“ bez PP nemá žádná pravidla. Pokud chcete, aby vám z vybraného štěňátka vyrostl krásný pes s předpoklady pevného zdraví, vybírejte štěňátko s PP. Takové štěňátko seženete pouze v registrované chovatelské stanici. Jeho rodiče byli vybíráni tak, aby k sobě „ladili“, aby byli maximálně zdraví, standartní v exteriéru i v povaze. Do chovu nejsou pouštěna zvířata s vadami exteriéru, zdraví i povahy. K takovému prověření slouží různá zdravotní vyšetření, pro každé plemeno jiná, potom absolvování různého počtu výstav, v neposlední řadě zkoušky a také bonitace – uchovnění, která chovateli zaručí, že jeho zvíře je typické, zdravé a může mít potomky. Každé plemeno má svůj klub, v němž je hlavní poradce chovu, který vám jistě poradí, na kterého z chovatelů se obrátit.

  Číslo 4 – Vybíráme štěně

  Vybrali jsme chovatele, písemně nebo telefonicky se s ním zkontaktovali a těšíme se na první návštěvu chlupatých kuliček. Tato návštěva většinou probíhá ještě před odběrem štěňátek. Je to proto, aby jste si udělali obrázek vy o chovateli, ale i chovatel o vás. Zda jste vhodní jako budoucí majitelé jeho milovaného odchovu, pro který tak dlouho vybíral rodiče, piplal březí fenku a také se od prvního dne narození štěňátek pravděpodobně nevyspal a neodpočinul si. Chovatel se vás bude jistě ptát, jaké máte zázemí, kolik psů vlastníte, jaké máte se psy zkušenosti a co můžete štěňátku do budoucna nabídnout. Zda chcete pouze psího kamaráda nebo budoucího výstavního či pracovního šampiona. Na základě vašich odpovědí vám rád pomůže vybrat to nejvhodnější štěně pro vás. Většina chovatelů nedá hyperaktivní, kořistnické nebo exteriérově nejnadějnější štěně jen tak „na dvůr“, stejně tak pokud si přejete výstavního šampiona, nedá vám chovatel nestandardní štěně. Kromě toho všeho je také potřeba zjistit, zda je vámi vybrané štěňátko zdravé – zda mu neteče z očiček, nemá slepenou srst nebo černý maz v uších, zda nemá průjem, kýlu nebo nafouklé bříško. Takové štěně si v žádném případě neodebírejte!!!

  Číslo 5 – jedeme pro štěně

  Konečně!!! Vybrali jste chovatele a u něj to nejkrásnější a nejlepší štěně pro vás! A už pro něj jedete… Doma musíte mít nachystáno několik věcí – misky na krmení a na vodu, pelíšek nebo v případě že bude žít štěňátko venku, tak kotec a boudu, obojek a vodítko, hračky a také krmivo. To vše vyjde na nemalý peníz, ale zároveň je to jen jedna z prvních malých investicí do vašeho nového přítele. S chovatelem je dobré se předem domluvit, v kolik hodin přijedete, aby štěňátko nakrmil ve vhodnou dobu před vaším příjezdem. To proto, aby se štěněti neudělalo zbytečně z cesty špatně. Standartním doporučením je vzít si k chovateli přepravku nebo klec, do které na cestu štěňátko umístíte, ale většina z nás si samozřejmě chlupatou kuličku odváží v náručí. Proto je vhodné si s sebou vzít jeden či dva velké ručníky.

  Číslo 6 – dokumentace ke štěněti

  V případě, že si kupujeme štěňátko s PP, čeká nás ještě něco málo papírování. Každý rozumný chovatel vás nechá podepsat Kupní smlouvu – dokument, který udává jaké štěně si kupujete, za jakým účelem, za jakou cenu, v jakém stavu štěně je a případně si v něm chovatel nechává takzvané předkupní právo pro případ, že byste někdy museli dát ono štěňátko pryč. Dále dostanete ke štěňátku očkovací průkaz nebo Pet pas, ve kterých najdete záznamy o dosavadním očkování, odčervování štěňátka, případně výsledky různých vyšetření, která byla štěněti doposud udělána. Někteří chovatelé dávají ke štěňátku i „manuál“ pro nové majitele. V něm je popsáno, jaký režim do odběru štěňátko mělo, kdy a čím se krmilo, atd. Kromě těchto dokumentů můžete ke štěňátku také obdržet výbavičku – její obsah záleží na každém chovateli – některý dává štěňátkům s sebou krmení, některý misky nebo hračky, vodítka, atd… Ten nejdůležitější dokument – PRŮKAZ PŮVODU štěněte – obdržíte poštou zhruba ve věku 4-8měsíců věku štěněte.

  Číslo 7 – první dny v novém domově

  Po příjezdu domů je nejvhodnější nechat štěňátko, aby se vyvenčilo, napilo a v klidu si prohlédlo svoje nové působiště. Opatrnější štěňátka je třeba mile a s láskou povzbudit, těm ráznějším není potřeba radit, zvládnou to sama. Po prozkoumání nového bydlení většina štěňátek usne, neboť předchozí chvíle pro ně byly velmi náročné. Unavené nebo spící štěňátko přemístěte na jeho nový pelíšek a nechte jej v klidu vyspat. Několik prvních dnů je vhodné dodržovat režim, který mělo štěně u chovatele, aby si snáze zvyklo. Na štěňátko často voláme jeho jménem, mazlíme se s ním a navazujeme s ním co nejlepší vztah – to je základ pro náš budoucí společný život. Nezapomínejte štěně často venčit – ideálně po každém krmení, spaní nebo hře a postupně se propracujete ke dvou a vícehodinovým intervalům. Zhruba půlroční štěně už by mělo doma vydržet až šest hodin bez nehody.

  Závěrem bych si jen chtěla přát, aby co nejméně těch chlupatých malých kuliček skončilo v útulcích nebo uvázaných u silnic či v lesích. To zvíře, které si pořizujeme, není spotřební věc, ale myslící tvor, který dokáže milovat a nenávidět stejně silně, jako člověk…